S bráchou v Chebu...
Zase s bráchou Duškem na cestě. A tak je chvilka vrátit se ještě do Chebu, protože jsem zatím nestih napsat nic o neděli...
A to by byla škoda, protože neděle byla ještě víc boží, než sobota...
Ne, že by se nám chtělo ráno vstávat, to teda ani náhodou. Ale to by nám unikla spousta super zážitků. Protože se lítalo od božího rána. Nejdřív vyhlídkový lety, pak ale, když začal hlavní program, vystupovalo jedno nádherný letadlo za druhým...
No jo, ale my začali ouplně něčím jiným. Pomohli jsme Dodovi a KinderXovi prohlídnout Delfína a pak s tetou Peťou vyrazili na stojánku. Dudu už měl z večera dohodnutý svezení v Luňáku se strejdou Davidem. A já si šel mezitím prohlídnout toho obrovskýho černýho Corsaira. Strejda Frédérick mě dokonce pustil i do kabiny...
Tyjo ale... Jak to může lítat, když je to takhle poskládaný? To těma křídlama mává? Jasně, že ne. To se jen takhle sklopí, aby bylo na letadlovce víc místa pro ostatní...
A hele! koukám, že kluci Smolíci už jsou taky tady a chystaj se. To se těším. Morava a Ajrovka jsou legendy...
Lukáše jsme přistihli při ranní rozcvičce, akorát mu nad hlavou lítala vrtuloptéra od vojáků. Pak přiletěla i Casa a rozcuchala mu účes... No, ale při tom, co dělá s letadlem ve vzduchu by si ho beztak rozcuchal i sám...
Pak zahupískal Mustang, Martin akrobatil s Extrou i se Zlínem, vrtulníci rozsekaly vzduch na malý kousky, zaburácel Corsair... A než jsme se nadáli, už táhli nahoru do nebes žlutýho Luňáka s Davidem a Duškem...
Ale taky jsem na zemi nezůstal. Slovo dalo slovo a za chvilku jsme s klukama navrtěli obrovskou vrtuli od stejně obrovský Anduly. Jsem tak koukal na jednu i na druhou stranu, než bych to křídlo přešel z jedný strany na druhou a zpátky, řekli byste "švec" nejmíň stokrát...
A to před náma bylo ještě pořád vystoupení Brušti na Jaku a Doda na Delfínu...
Jenže, takovýhle akce maj jednu nevýhodu. Jsou tak úžasný, že ten čas strašně rychle utíká. Pár dalších vystoupení (Niebergallovci, Trojan, Redbulláci, Smolíci...) a bylo po všem...
Né, ještě nééé...
Já vim, jinak to nejde. Však ale, potkáme se zase někde jinde...
Šlapali jsme na nádraží, nad hlavou nám naposled zahoukal Mustang, hezky nad kolejema jako správnej kotlář, a už jsme čekali na vlak domů...
Pytlák to sice z větší části prospal, ale mi s Dudem t prokecali. Naštěstí to z Chebu k nám trvá hezkejch pár hodin. Zážitků bylo spousta. A ještě bude!
On the road again with my bro Dudu. So it's time to go back to Cheb, because I haven't had time to write anything about Sunday yet...
And that would be a shame, because Sunday was even more beautiful than Saturday...
Must say we didn´t want to get up in the morning, not by any chance. But we would have missed out on a lot of great experiences. Because they were flying since the morning. Sightseeing flights at first, but then, when the main program started, one beautiful plane after another took off...
Well, but we started with something completely different. We helped Dodo and KinderX to check the Delfín and then went on a stand with aunt Peťa. Dudu had already arranged a ride in Luňák with uncle David at the evening. And in the meantime I went to see the huge black Corsair. Uncle Frédérick even let me into the cabin...
But you know... How can it fly when it's so folded? Is it waving those wings? Of course not. It just folds it down like that to make more place for the others on the carrier...
And look! I see that Smolík guys are already here and getting ready. I'm looking forward to that. Morava and Aerovka are legends...
We caught Lukáš during the morning warm-up, just above his head was an army helicopter. Then Casa flew over and ruffled his hair... Well, but with what he does with the plane in the air, he would have ruffled it himself anyway...
Then the Mustang whistled, Martin did acrobatics with Extra and Zlín, helicopters cut the air into small pieces, the Corsair roared... And before we knew it, they were already pulling the yellow Luňák with David and Dušek up into the sky...
But I didn't stay on the ground either. The word was spoken and in a moment boys and I had spinned a huge propeller from an equally huge Andula. I looked from one side to the other and... Before I could move the wing from one side to the other and back, you would say "shoemaker" at least a hundred times...
And in front of us was still the performance of Brušťa on Jak and Dodo on Delfín...
However, events like this have one disadvantage. They are so amazing that the time flies by so quickly. A few more performances (Niebergalls, Troian, Redbulls, Smolíks...) and it was all over...
No, not yet...
I know, it can't be done otherwise. But anyway, we'll meet again somewhere else...
We walked to the station, the Mustang honked its horn for the last time above our heads, nicely above the tracks like a real boilerbuster, and we were already waiting for the train home...
Pytlák slept through most of it, but wetalked me and Dud through it. Fortunately, it takes a good few hours to get from Cheb to home. There were many experiences. And there will be more!