Jsme rekordníci!!!
Nezbyla nám skoro ani kapička vody! Ani kousek antilopy, ani muesli tyčinka! I boty jsme museli nechat na letišti, aby naše éro nebylo těžší, než mohlo bejt...
Ale mě s sebou vzali!
Všichni napjatě na zemi čekali, sledovali nás a my se prokousávali větrem. Přes hory do Německa, nahoru k Berlínu, pak doprava do Polska, zase přes hory, tentokrát na Slovensko...
Tam jsme přeletěli nad letištěm, kde naše letadýlko vyráběj, aby měli radost...
A hurá domu...
A zvládli jsme tóóóóó!!! Děkuju, Eliško. Děkuju, strejdo Jirko!
Jendou o tom dokonce bude i film...
Ale teď se musim jít urgentně vyčůrat...
We hardly had a drop of water left! Not a piece of antelope, not a muesli stick! We even had to leave our shoes at the airport so that our plane was not heavier than it could have been...
But they took me in!
Everyone waited tensely on the ground, watching us as biting through the wind. Over the mountains to Germany, up to Berlin, then right to Poland, over the mountains again, this time to Slovakia...
There we flew over the airport where our airplane was made so that they could be happy...
And hooray home...
And we made iiiiiiiiiiit!!! Thank you, Eliška. Thank you, uncle Jirka!
There will even be a movie about it...
But now I have to go pee urgently...