Kosmírnej deňýček...
Vracíme se od Velkýho Knoflíku, už jsme zase jen 350 000 kilometrů od Země. To to letí!...
A probíráme se ve volnejch chvílích fotkama. Ale neni jich moc. Teda těch volnejch chvil. V Kosmíru prostě neni čas ztrácet čas...
Takhle hodně zblízka je to zážitek. I když ty krátery některý jsou vidět i od nás tak trochu. Mimochodem, ten velikej, to musel bejt ale pořádná prda! A že to ten Měsíc ustál!...
Nebo spíš uvisel?...
Na druhou stranu, pár centimetrů vedle a přilítlo to k nám, žejo...
Mimochodem, než jsme odletěli, zasadil jsem si doma extrémofila. Jak mi poradila teta Miška. Tak doufám, že se mi o něj Pytlák stará a až přijedu domů, bude tam...
We are on the way back from the Big Button, now only 350,000 kilometers from Earth. How it flies!...
And in our free time we browse photos. But there are not many of it. I mean, those free moments. There is simply no time to waste time in the Space...
It is an experience to be so close. Even though some of craters are visible from us a little. By the way, the big one, it must have been a hard hit! And that the Moon made it!...
Or rather, hanged on?...
On the other hand, a few centimeters off and it flew towards us, right?...
By the way, before we left, I planted an extremophile at home. As aunt Miška advised. So I hope that Pytlák takes care of it and when I get home, there will be some...