Letní putování...

Ráno nás neprobudilo sluníčko ale mamka. A prej, vstáváme, hošové, jde se do Hrozénka. Teď? Takhle brzo? Jakože vopravdu? Vraždáááá...
Ale bylo to hezký, to zas jo. Jak akorát vycházelo sluníčko, takže všechno bylo do červena. A nebylo horko ještě...
Po snídani už jsme ale vyrazili na velkej vejlet. Na Slovensko. Na hrad, co tam strašá. Jáááájajaj, tam strašááá...
A bodejď by nestrašilo, než se někdo vyhrabe tím krpálem nahoru, je z něj duch...
Prošli jsme ho celej a několikrát, jednou i s průvodkyní. Takže víme i o jeho historii a o Bětce Bathory, co tu žila. I když, zrovna to povídání o ní bylo docela strašidelný...
Jen nás to šlapání do nebes a pak zas dolu pěkně vyšťavilo. Takže zatímco se pak ještě Pytlák večer toulal po vsi, já zalez do spacáku a zdrněl. Se jim to šlape, když maj dlouhý nohy, aha?...
It wasn't the sun that woke us up in the morning, but Mom. And she said, let's get up, boys, we're going to Hrozének. Now? So early? Like really? Murderous...
But it was nice, that's right. The sun was just coming out, so everything was red. And it wasn't hot yet...
After breakfast, we set off on a big adventure. To Slovakia. To the castle, which is haunted there. Yaaaaaaaaaaaaay, it's spooky there...
And it wouldn't be, untill everyone scramble up that killer hill, become a ghost...
We walked through it all over and several times, once with a guide. So we know about its history and about Bětka Bathory, who lived there. Although, the story about her was quite spooky too...
Just the tramping up to heaven and then back down really worned us out. So while Pytlák was wandering around the village in the evening, I climbed into my sleeping bag and slept. It's easy to walk when they have long legs, huh?...
