Májový bubliny...
A večer zase k Bobrníku rybňýku. Zase foukalo od Sedlčan k nám do Chotilska...
Jen teď to svítíčko slunilo přesně z druhý strany, tak to vypadalo ouplně jinak. A že nebylo brzo ráno, přišlo se podívat spousta lidí. Dokonce až od Poděbrad dojela teta Jana a Bárou a se svištěm...
A hurá! Nemrzly nám tlapky!...
Zase se všichni rozložili po celý louce. Mára ZASE až na konci...
No, aspoň jsme měli dobrej přehled. A mohli si všechny vyfotit...
Jé, Haničko, ta nášivka je fakt pro mě? Týýýýbrďo!...
Tentokrát jsem letěl s Mikešem a novou malou kámoškou. Naháněli jsme se po obloze s Hrochem, málem i chytali ryby ve Vltavě. No a Pytlák nás pronásledoval po zemi s Hrochovic doprovodem...
Doufám, že mu z toho nenaskákaly pihy...
Tyjo ale, pak, když jsme pomohli složit bubliny a odjeli na večeři, bylo mi tak trochu smutno. Sednul jsem si venku na lavičku, koukal na ouplň a si řikal, ráno, až se vzbudíme, sbalíme se a pojedeme domů...
Jéééénže! Jedeme domu, abychom zas mohli příště přijet. To je přece super. Navíc můžeme doma mamce vyprávět. A tentokrát to bude povídání na celej večer...
Again to Bobrník pond in the evening. Wind was blowing from Sedlčany towards us to Chotilsko...
Only now the sun was shining exactly from the other side, so it looked completely different. And since it wasn't early in the morning, a lot of people came to see us. Even aunt Jana and Bára with little tyke arrived from Poděbrady...
And hurray! Our paws weren't freezing!...
Everyone spread out all over the meadow again. Mára was at the edge AGAIN...
Well, at least we had a good overview. And we could take pictures of everyone...
Hey, Hannah, is that patch really for me? Oh, man!...
This time I flew with Mikeš and a new little friend. We chased each other in the sky with Hroch, we almost caught fish in the Vltava. And Pytlák followed us around the country with Hroch's entourage...
I hope he didn't get freckles from it...
But, then, when we helped to fold bubbles and went to dinner, I felt a little sad. I sat down on a bench outside, looked at the full moon and said to myself, in the morning, when we wake up, we'll pack up and go home...
Buuuuut! We're going home to we can come again next time. That's great. Plus, we can recount it all to mom at home. And this time it'll be a story for the whole evening...