Na cestě do Ománu...
Ehm,... tak jsem prospal půl dne. Jsem já to ale ostuda! Ale když toho je poslední dobou tuze moc...
Navíc asi to teplo tady...
Ale Vojta mi přines snídani na pokoj, zatímco jsem chrněl...
Včera jsem mu pomáhal v letadle. Je to teda šrumec, museli jsme se pořádně otáčet. Jenom rozvézt jídlo a pití zabralo dost času, navíc ty uličky jsou dost úzký, tak čumák dopředu a koukat, abychom někomu neujeli cvičky. Trochu jsem měl teda problém pochopit, jak se ovládá ta mašinka, co zařizuje, aby měli lidi pohodlí, teplo, mohli se dovolat, kdyby potřebovali, a tak. Ale to se člověk časem naučí...
Měl jsem ale i chvilku na to, kouknout se kde letíme. A poznal jsem to, i takhle z vejšky! Letěli jsme nad Dubají, tam, co jsme s klukama skákali padákem! Ta palma v moři se prostě přehlídnout nedá! Mazec!...
Huh... so I spent about half the day sleeping. I am ashamed a little bit! But when it was a hard time recently...
And the warmth here...
But Vojta bring me breakfast to the room while I was dossing...
I helped him on the plane yesterday. So we were rushed off our feets, we had to turn around a lot. Just delivering the food and drinks took a lot of time, and the aisles are quite narrow, so keep the nose in front and watch to not run someone's gym shoes over. Also I had a bit of a problem with understanding how the device is controlled, what it does to make people comfortable, warm, to be able to call if they need to, and so on. But you can learn it in some time...
But I also had a while to look at where we were flying. And I recognized it, even like from this altitude! We flew over Dubai, where we went skydiving with guys! The palm tree in the sea is simply impossible to miss! Bad ass!...
