Smutná Dvacetčtyřka...
No a než jsem dojeli do Prahy,... naštěstí jsme nemuseli jet vlakem, protože nás vzal strejda Ivoš,... ještě jsme udělali jednu malou zastávku...
Pytlák totiž říkal ještě o jednom vrtulníku, co se na něm byli podívat nedávno s Romanem. A strejda ani já jsme o něm nevěděli. Tak nám ho ukázal...
Čtyřiadvacítka, tu už poznám. Ale tady sedí tak smutně v tý zimě. A je zanedbaná. Asi se o ní nestaraj. Divný, toto...
Ale díky, Pytláku, žes nám ji ukázal. A díky, Ivoši, žes nás svez...
Well, before we reached Prague,... luckily we didn't have to take the train, because uncle Ivoš took us... we made one more small stop...
Pytlák was talking about another helicopter that he and Roman had seen short time ago. Neither uncle nor I knew about it, so he showed us...
Twenty-four, I already recognize it. But here it sits so sadly in that winter. And it is neglected. I guess they don´t care about it. Curious...
But thanks, Pytlák, for showing it to us. And thanks, Ivoš, for riding us...