Velkej plyšovej útěk - 2. díl...
Naštěstí jsem si zapamatoval, co mi Kuba a jeho táta Fanda a ostatní cestou do Polska vyprávěli. A tak jsme se společně s našima RAFákama a WAAFkama pod vedením Dana domluvili a začali pracovat na podobným útěku, jakej se tu za války fakt odehrál...
Je to teda pěkná dřina, když se musíte jenom malou lopatkou a drápkama prokopat přes 100 metrů a udělat tunel až do lesa za drátama. V zemi je jenom písek a ten se špatně kope, a tak musíme používat prkýnka z postelí, aby se nám tunel nesesypal na hlavu...
Všechno musíme dělat tajně a potichu, aby si nás stráže nevšimly...
Vykopanej písek musíme tajně sypat pod sedačky dřevěnýho divadla co tu stoji a taky mezi trámy do stropu. Nikdo si nesmí ničeho všimnout. I o tom tunelu ví jen ti, co ho kopou a co to organizujou. Až bude tunel delší, musíme udělat klimatizaci, aby se dalo uvnitř dejchat. A taky kolejnice a vozejčky ze dřeva...
Dostal jsem za úkol vymyslet krycí jména pro dvě přestupní stanice na tunelový železnici. Tak jo, bude to Korea a Dikobraz, podle letišť co známe jenom my...
Mám hlad a jsem unavenej, z toho kopání a taky proto, že balíčky s antilopovým masem a pomocí od kamarádů z muzea v Bezděkově a od dětí z Milovic ze školy musíme nechat na uplacení stráží a na výměnu za věci, ze kterejchch kamarádi vyroběj padělaný jízdenky na vlak a doklady...
Ach jo, ke všemu spím jenom na třech prkýnkách, protože ostatní jsme museli použít na tunel. Ale už je skoro hotovej. Ještě pár lopatek a...
Dneska večer jdeme na to, přichází noc útěku...
The Great Plush Escape - part two...
I remember what Kuba and his dad Fanda and others told me on the way to Poland fortunately. And so, together with our RAF´s and WAAF´s under the leadership of Dan, we agreed and started working on a similar escape that actually took place here during the war...
So it's a lot of hard work when you have to dig over 100 meters with a small shovel and claws only and make a tunnel all the way to the forest behind wires. There is only sand in the ground and it is difficult to dig it, so we have to use boards from beds so that the tunnel does not fall on our heads...
We have to do everything secretly and quietly so guards don't notice us...
We have to secretly pour the excavated sand under seats of the wooden theater that stands here and also between beams in the ceiling. No one must notice anything. Only those who dig it and organize it know about that tunnel. When the tunnel is longer, we have to make air conditioning so that we can breathe inside. And also rails and carriages made of wood...
I was given the task of coming up with codenames for two transfer stations on the tunnel railway. So yeah, it will be Korea and Porcupine, according to airports that only we know...
I'm hungry and tired, from all the digging and also because we have to leave packages with antelope meat and help from friends from the museum in Bezděkov and from children from school in Milovice to bribe guards and exchange them for things from which friends make fake tickets for the train and documents...
Oh yeah, on top of that all I only sleep on three planks because we had to use others for the tunnel. But it's almost done. A few more scoops and...
Tonight we go for it, the night of the escape is coming...