Velkej vandr...
OK, měl jsem jen divoký sny. Strach má velký voči. Nic nás v noci sníst nepřišlo...
No a zatímco ještě ostatní dospávali, my se vydali znovu nahoru na Babku, rozhlídnout se do kraje. Ráno všechno vypadá úplně jinak, než večer...
No a stihli jsme i udělat snídani. Vonící kafe/čaj/kakalíčko a teplá jablečno-skořicová kaše stály připravený a ostatní se začli probouzet. Nejdřív zavrtěli nosama, jak k nim ta vůně doletěla. Pak se začli protahovat, hekat, zívat...
Po snídani jsme si sbalili fidlátka a vydali se z kopců do civilízace. Do Řevnic je to jen kousek, tak nám to netrvalo dlouho ani. No a protože jsme nemuseli utíkat před bitevníma slepicema, po chvilce jsme si mohli dát i zmrzku na náměstí...
Těžko se loučilo v Praze na Hlaváku. Ale každý dobrodrůžo končí proto, aby další mohlo začít...
OK, I just had wild dreams. Fear has big eyes. Nothing came to eat us at night...
Well, while the others were still sleeping, we went up to Babka again, to look around the region. In the morning everything looks completely different than in the evening...
Well, we even managed to make breakfast. Fragrant coffee/tea/poo and warm apple-cinnamon porridge were ready and the others started to wake up. At first they wrinkled their noses as the smell reached them. Then they started to stretch, groan, yawn...
After breakfast, we packed our stuff and headed down the hills to civilization. It's only a short walk to Řevnice, so it didn't take us long. And because we didn't have to run from the fighting chickens, after a while we could have ice cream on the square...
It was hard to say goodbye in Prague on Main station. But every adventure ends so that another one can begin...